hrad Bezděz


Mapy

Klášter

Bezděz poprvé dobyt

Roku 1588 se rozhodl Rudolf II. zástavu zrušit a hrad natrvalo odprodat. Do svého vlastnictví jej za 22 000 kop grošů získal Jan z Vantemberka. Po jeho smrti získal Bezděz sňatkem s vdovou po Janovi, Václav Berka z Dubé a z Lipé. Ten ovšem o hrad přišel, protože byl nucen po prohrané bělohorské bitvě utéci společně s králem Friedrichem z Čech. Následně byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a ke ztrátě všeho majetku.

Právě v těchto těžkých časech, kdy byl hrad prakticky bez majitele, byl poprvé dobyt. V jeho zdech hledali útočiště poddaní z okolních vesnic, kteří se báli nájezdů žoldnéřů Maxmiliána Bavorského. Hrad je však neochránil, po krátkém obléhání nezkušení vesničané podlehli najatým žoldnéřům. Ti pak hrad vyplenili a zapálili.

Berkova zabavená panství získal v roce 1622 Albrecht z Valdštejna. Ten se rozhodl i přes značné poškození hrad Bezděz přebudovat na moderní pevnost. Ta měla chránit jeho knížectví před nájezdy nezávislých držav. Najal si stavitele, kteří začali s přípravnými pracemi. Jejich pozůstatkem jsou dodnes patrné bastiony na severní hradební zdi a na východním okraji hradu. Než se stihly úpravy dokončit, povolal Albrecht na hrad augustiniány, aby zde zbudovali klášter.

Bezděz klášterem

Albrecht z Valdštejna se tedy rozhodl, že se z Bezdězu stane klášter. Po bitvě u Desavy nechal založit v kapli oltář sv. Marka, u kterého se měla každou sobotu na počest vítězství sloužit mše. Dále se pak v den svátku sv. Marka měla na Bezděz každoročně vydat procesí.

Někdy kolem roku 1633 začal Valdštejn plánovat založení kláštera ke cti Panny Marie Monserratské. Úctu k Panně Marii v té době šířil po Evropě Benedikt Pennaloso de Mondragone, který přicestoval k vídeňskému dvoru se třemi kopiemi starobylé monserratské sošky. Valdštejn s Pennalosou projednal stavbu bezdězského kláštera. Ten souhlasil, odstěhoval se na hrad a brzy se započalo s navážením materiálu. Samotnou stavbu však v únoru 1634 přerušilo Valdštejnovo zavraždění a následná konfiskace celého jeho majetku.

Pennalosa se stal roku 1635 opatem obnoveného emauzského kláštera v Praze. Císař Ferdinand mu Bezděz daroval a nechal mu volnou ruku pro vybudování již dlouho zamýšleného kláštera. Jenže do stavby opět zasáhla vyšší moc. Nastala třicetiletá válka, a tak po sedm let pobýval na hradě pouze jeden poustevník. Roku 1642 se hradu zmocnili Švédové, kteří z něho uskutečňovali ničivé nájezdy po okolí. Před svým odchodem Bezděz znovu vyplenili a vypálili.

Se skutečnou stavbou kláštera se započalo až v 60. letech 17. století. V purkrabském paláci byl zřízen velký a malý refektář a podkrovní patro bylo přestaveno na pokoje řeholníků. Hradní kaple byla nově zasvěcena Panně Marii a v roce 1666 byla na Bezděz převezena z Emauz třetí kopie Panny Monserratské. Zpočátku byli na hradě pouze dva řeholníci, ale pověst o zázračné bezdězské Panně Marii se rychle roznesla po okolí a na hrad přicházelo stále více poutníků.

Počet návštěvníků bezdězských mší neustále narůstal. Například v roce 1740 se 2 900 mší zúčastnilo více než 40 000 poutníků. Mnozí z nich přinášeli dary, za které řeholníci postupně pořídili pět oltářů v kapli, varhany, zvony, zvonici a také budku pro prodej občerstvení.

Přichází rok 1778 a s ním pruská armáda, která hrad zpustošila a předurčila konec i klášteru. Ten byl s mnoha dalšími roku 1785 zrušen Josefem II. Část klášterního vybavení bylo převezeno do Emauz, část do okolních kostelů. Soška Panny Marie Monserratské byla přenesena do Doks, kde se nachází dodnes.