Pozoruhodná historie a tajemná silueta královského hradu, učarovaly před staletími řadě umělců. Mnohokráte Bezděz malovali malíři, stejně tak ho opěvovali básníci a oslavovali spisovatelé.
Nejkrásnější ze svých veršů věnoval hradu Karel Hynek Mácha. Již 1. srpna 1832, kdy navštívil společně s přítelem Hindlem Bezděz poprvé, si romantickou zříceninu zamiloval. Velkolepá vyhlídka do kraje a kouzlo hradu mocně zapůsobily na umělce a on nemohl jinak, než své silné dojmy zpracovat v povídce „Večer na Bezdězu“.
Za svého života se vydal Mácha na Bezděz celkem šestkrát. Tento hrad pro něj vždy symbolizoval tajemno a nadpřirozeno. Okolní kraj ovlivnil Máchův život i celé jeho dílo.
Při jedné z mnoha návštěv zdejšího kraje vyslechl Mácha v jedné hospůdce příběh. Příběh starý dobrých padesát let, který vyprávěl o hrůzostrašné otcovraždě. Právě odtud čerpal námět na jeho nejslavnější dílo – Máj.
Bezděz sloužil po dlouhá léta jako klášter. V podhradí, mezi obyčejnými lidmi, kolovaly zvěsti o pokladu, který zde ukryli mniši. Právě zlatokopecká horečka se stala námětem ke Smetanově opeře Tajemství na libreto Elišky Krásnohorské.
Nádherná dominanta kraje se stala podkladem pro mnoho malířů. Josef Mánes, Alois Bubák, Cína Jelínek či Hugo Ullich – všichni se nechali unést krásou „krále hradů“ a navždy jej zvěčnili na svých obrazech.
Máchův obraz Bezdězu